Underground

My ache

23. november 2011 at 18:03 | Lady Coldrain
Hluboko pod zemí,
v tom světě prohnilém,
hnije i láska,
pro srdce nemilé.
.
Dlouho čeká,
až vyletí v svět,
však lidstvo ji stále
zaráží zpět.
.
Zpět do té díry,
zpět do té temnoty,
kde není světla,
ani peníze na knoty.
.
A tak čeká na vysvobození,
však to je někde v dáli,
proč by o ni lidé,
přece jenom stáli?
.
Jsou hloupí, jsou choraví,
však léčit se nedají,
díky své slepotě pomalou,
krutou smrt poznají.
.
Smrt je pro všechny, ne že ne,
každý tvor jenou zahyne.
Však vzpomínka, příběh a šťastný rej,
ten nikdy nepadne v beznaděj.
.
Ale lásku pýchou a mocí,
nahradili si naši otci.
A tak němě něčá každý z nás,
až přijde zas ten krásný čas.
.
Čas kdy staré žezlo zrezaví,
a nový pomník se postaví,
ne vojákům, ne královi,
však šašku, co rozesmívá národy.

Sestup do věčné noci

31. october 2011 at 18:17 | Lady Coldrain
Vítr vaje divné věci,
sucho, smrt a temnotu.
Kdesi v dáli rozbřesk kvete,
muži už jdou v robotu.
.
Přes hrboly, přes příkopy,
vlečou se jak zimní noc,
jeden z nich se svalil k zemi,
marně prosí o pomoc.
.
Ostatní jak slepá tělá,
nebo oči skleněné,
minou ho a krok co krok,
minou tělo raněné.
.
Křičí, kope, marná snaha,
osud přijde v zápětí,
každé zvíře, každá bytost,
cítí teď to napětí.
.
Cítí, jak se země chvěje,
jak se brána odmyká,
brána temnot do podsvětí,
ovládla ho panika.
.
Znovu kope, znovu křičí,
noha je však zlomená,
naposled se s těží vztyčí,
upadá zas v kolena.
.
Smrt je tu a smrt je tady,
smrt je všude kolem nás,
teď je však už blízko velmi,
a noha je zlomená.
.
Utéct se už nepodaří,
snad jen prosit o milost,
však pán temna neuprosí,
musil by mít zvláštní moc.
.
Průvod se už vzdálil hodně,
muž pocítil samotu,
chtěl být zpět u matky v lůně,
opustit i robotu.
.
Země pod ním popukala,
leze ven snad ďábel sám,
však místo ďábla nebo boha,
je jen panna prokletá.
.
Oči bílé, bez pohledu,
úsměv má však na tváři,
po rukou ji lezou červi,
nohy sají komáři.
.
"Jen pojď se mnou,"
řekla vlídně,
"uteč se mnou robotě."
a v očích se jí zablýsklo,
touhou po té slabotě.
.
U kolen jí muž udivený,
s dravou nohou jako dřív,
vstanul a krokem lehkým,
políbil ji, objímajíc.
.
Oči mu již vybledly,
slzy dávno skanuly,
vzali se spolu za ruce,
vedle sebe stanuli.
.
Šťastně spolu vydali se,
do země bolesti,
kde vládne krutý pán,
a desatero neřestí.
.

Padlý anděl

31. october 2011 at 18:11 | Lady Coldrain
Kdysi dávno, když ještě lidský bůh nebyl na světě, se Pán rozhodl vytvořit zlo. S jednou ze svých žen si pořídil dceru a pojmenoval ji Lilith. Nikdo se s ní nikdy nestýkal,kromě Pána, který jí ve dne šeptal a v noci provázel po temném světě. Šeptal jí o tom, jak je všechno zbytečné, jak se život nekonečně vleče a je moc jednoduchý. Postupně se jí celýživot přebarvil na černo. Křídla jí potemněla, mysl a duše také. Jednoho dne si pomyslela, že její matka je moc šťastná. Druhý den byla její drahá matička nalezena mrtvá se slonovinovým mečem v zádech. Otec ji bez jediné známky zármutku vykázal ven z království stínů. Nenávist, kterou jí její otec vyplnil srdce překonala lásku k němu. Zrazená jediným, kterého milovala se chystala na pomstu. Pokusila se ho třikrát zabít, ale přišla jen o obě křídla. Tak se odebrala na jednu zatracenou planetu, kde se rozhodla založit vlastní rasu plnou nenávisti. Čeká, až bude dost silná, aby ji mohla povolat a postavit se s ní proti svému otci....

Legenda o upířím psovi

31. october 2011 at 18:09 | Lady Coldrain
Legendy o upířích psech se rozšířily hlavně v Itálii, kde spousta lidí tvrdila, že zahlédla mihnout se kolem něco velikého a černého a hned druhý den byl nalezen někdo roztrhán na cáry (většinou chyběl krk a část hrudníku). Tyto pekelné bytosti se spousta lidí snažila odpudit česnekem, křížem, nebo krví z krtka (která má mít podle povídaček tenhle efekt), ale každy, kdo se pokusil zničit vraha se stal obětí. Italové se tedy odhodlali k odpornému a sadistickému činu - k vyhubení potulných psů. Vyhladilo se tou dobou asi přes dvě stovky psů, ale stejně se každý týden nacházeli noví mrtví. Počet obyvatel horské vesničky prořídl a ze stovky usedlíků zbylo méně než polovina. Všichni se rozhodli opustit město, než se sami odsoudí k smrti, ale během tří týdnů, než se stačili přesunout počet úmrtí zase stoupl. Zbylo jen pět mužů a tři ženy. Pološílení se dostali do města, kde přespávali v motelech, než se najde něco lepšího. Měli klid jen jednu noc, potom v koupelně našli krvavou stopu od psa a jedna žena zmizela. Jeden z mužů se psychicky zhroutil a byl převezen do psychiatrické léčebny. Stopa ostatních členů zde skončila a jediná informace o jejich posledním výstupu v pověstech je ta, že poslední žena zemřela roku 1942, s hrozivým výrazem děsu a strachu....
 
 

Advertisement