Sestup do věčné noci

31. october 2011 at 18:17 | Lady Coldrain |  Underground
Vítr vaje divné věci,
sucho, smrt a temnotu.
Kdesi v dáli rozbřesk kvete,
muži už jdou v robotu.
.
Přes hrboly, přes příkopy,
vlečou se jak zimní noc,
jeden z nich se svalil k zemi,
marně prosí o pomoc.
.
Ostatní jak slepá tělá,
nebo oči skleněné,
minou ho a krok co krok,
minou tělo raněné.
.
Křičí, kope, marná snaha,
osud přijde v zápětí,
každé zvíře, každá bytost,
cítí teď to napětí.
.
Cítí, jak se země chvěje,
jak se brána odmyká,
brána temnot do podsvětí,
ovládla ho panika.
.
Znovu kope, znovu křičí,
noha je však zlomená,
naposled se s těží vztyčí,
upadá zas v kolena.
.
Smrt je tu a smrt je tady,
smrt je všude kolem nás,
teď je však už blízko velmi,
a noha je zlomená.
.
Utéct se už nepodaří,
snad jen prosit o milost,
však pán temna neuprosí,
musil by mít zvláštní moc.
.
Průvod se už vzdálil hodně,
muž pocítil samotu,
chtěl být zpět u matky v lůně,
opustit i robotu.
.
Země pod ním popukala,
leze ven snad ďábel sám,
však místo ďábla nebo boha,
je jen panna prokletá.
.
Oči bílé, bez pohledu,
úsměv má však na tváři,
po rukou ji lezou červi,
nohy sají komáři.
.
"Jen pojď se mnou,"
řekla vlídně,
"uteč se mnou robotě."
a v očích se jí zablýsklo,
touhou po té slabotě.
.
U kolen jí muž udivený,
s dravou nohou jako dřív,
vstanul a krokem lehkým,
políbil ji, objímajíc.
.
Oči mu již vybledly,
slzy dávno skanuly,
vzali se spolu za ruce,
vedle sebe stanuli.
.
Šťastně spolu vydali se,
do země bolesti,
kde vládne krutý pán,
a desatero neřestí.
.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.