October 2011

Železný ptáček & Okřídlená klika

31. october 2011 at 21:03 | Lady Coldrain |  Fun
Tam, kde se blázen potlouká,
a civí bezděčně vpřed,
jak se po ulici kolíbá,
nemohoucný děd,
tam ten blázen vidí,
co oči nespatří,
jak se bláznoviny světa,
kolem trmácí.
.
I vidí on ptáčka,
co mu pero o pero skřípe,
jak se jeho zobák leskne na slunci.
I vidí on duhu,
co v kozačkách kráčí,
a do klobouku mu odhodí penci.
.
I vidí blázen rybku,
co zuby drkotá,
že jí utekl rybník,
a že smůlu má.
Že opadala jí všechna srst,
a tak smůlu má,
co své vnučce na hlavu, teďka dá?
.
I vidí blázen kliku,
co na obloze se chvěje,
jak létá sem a tam,
plna naděje.
I vidí jak se mihotá,
a honí za vrabci,
jak své krásné mládí,
dobře utrácí.
.
I válí se blázen v krvi,
a myslí, že je to ropa,
i válí se chudák ve špíně,
však je veselá kopa.
.

Sestup do věčné noci

31. october 2011 at 18:17 | Lady Coldrain |  Underground
Vítr vaje divné věci,
sucho, smrt a temnotu.
Kdesi v dáli rozbřesk kvete,
muži už jdou v robotu.
.
Přes hrboly, přes příkopy,
vlečou se jak zimní noc,
jeden z nich se svalil k zemi,
marně prosí o pomoc.
.
Ostatní jak slepá tělá,
nebo oči skleněné,
minou ho a krok co krok,
minou tělo raněné.
.
Křičí, kope, marná snaha,
osud přijde v zápětí,
každé zvíře, každá bytost,
cítí teď to napětí.
.
Cítí, jak se země chvěje,
jak se brána odmyká,
brána temnot do podsvětí,
ovládla ho panika.
.
Znovu kope, znovu křičí,
noha je však zlomená,
naposled se s těží vztyčí,
upadá zas v kolena.
.
Smrt je tu a smrt je tady,
smrt je všude kolem nás,
teď je však už blízko velmi,
a noha je zlomená.
.
Utéct se už nepodaří,
snad jen prosit o milost,
však pán temna neuprosí,
musil by mít zvláštní moc.
.
Průvod se už vzdálil hodně,
muž pocítil samotu,
chtěl být zpět u matky v lůně,
opustit i robotu.
.
Země pod ním popukala,
leze ven snad ďábel sám,
však místo ďábla nebo boha,
je jen panna prokletá.
.
Oči bílé, bez pohledu,
úsměv má však na tváři,
po rukou ji lezou červi,
nohy sají komáři.
.
"Jen pojď se mnou,"
řekla vlídně,
"uteč se mnou robotě."
a v očích se jí zablýsklo,
touhou po té slabotě.
.
U kolen jí muž udivený,
s dravou nohou jako dřív,
vstanul a krokem lehkým,
políbil ji, objímajíc.
.
Oči mu již vybledly,
slzy dávno skanuly,
vzali se spolu za ruce,
vedle sebe stanuli.
.
Šťastně spolu vydali se,
do země bolesti,
kde vládne krutý pán,
a desatero neřestí.
.

Padlý anděl

31. october 2011 at 18:11 | Lady Coldrain |  Underground
Kdysi dávno, když ještě lidský bůh nebyl na světě, se Pán rozhodl vytvořit zlo. S jednou ze svých žen si pořídil dceru a pojmenoval ji Lilith. Nikdo se s ní nikdy nestýkal,kromě Pána, který jí ve dne šeptal a v noci provázel po temném světě. Šeptal jí o tom, jak je všechno zbytečné, jak se život nekonečně vleče a je moc jednoduchý. Postupně se jí celýživot přebarvil na černo. Křídla jí potemněla, mysl a duše také. Jednoho dne si pomyslela, že její matka je moc šťastná. Druhý den byla její drahá matička nalezena mrtvá se slonovinovým mečem v zádech. Otec ji bez jediné známky zármutku vykázal ven z království stínů. Nenávist, kterou jí její otec vyplnil srdce překonala lásku k němu. Zrazená jediným, kterého milovala se chystala na pomstu. Pokusila se ho třikrát zabít, ale přišla jen o obě křídla. Tak se odebrala na jednu zatracenou planetu, kde se rozhodla založit vlastní rasu plnou nenávisti. Čeká, až bude dost silná, aby ji mohla povolat a postavit se s ní proti svému otci....

Legenda o upířím psovi

31. october 2011 at 18:09 | Lady Coldrain |  Underground
Legendy o upířích psech se rozšířily hlavně v Itálii, kde spousta lidí tvrdila, že zahlédla mihnout se kolem něco velikého a černého a hned druhý den byl nalezen někdo roztrhán na cáry (většinou chyběl krk a část hrudníku). Tyto pekelné bytosti se spousta lidí snažila odpudit česnekem, křížem, nebo krví z krtka (která má mít podle povídaček tenhle efekt), ale každy, kdo se pokusil zničit vraha se stal obětí. Italové se tedy odhodlali k odpornému a sadistickému činu - k vyhubení potulných psů. Vyhladilo se tou dobou asi přes dvě stovky psů, ale stejně se každý týden nacházeli noví mrtví. Počet obyvatel horské vesničky prořídl a ze stovky usedlíků zbylo méně než polovina. Všichni se rozhodli opustit město, než se sami odsoudí k smrti, ale během tří týdnů, než se stačili přesunout počet úmrtí zase stoupl. Zbylo jen pět mužů a tři ženy. Pološílení se dostali do města, kde přespávali v motelech, než se najde něco lepšího. Měli klid jen jednu noc, potom v koupelně našli krvavou stopu od psa a jedna žena zmizela. Jeden z mužů se psychicky zhroutil a byl převezen do psychiatrické léčebny. Stopa ostatních členů zde skončila a jediná informace o jejich posledním výstupu v pověstech je ta, že poslední žena zemřela roku 1942, s hrozivým výrazem děsu a strachu....

Pod okapem

28. october 2011 at 14:15 | Lady Coldrain |  My word
Tak jako pod okapem kapka po kapce padá,
má mysl se drobí v nicotu...
Jak kapky deště v periodách,
můj mozek strácí hustotu.
.
Tak jako vítr v chladném dešti,
já připadám si u krbu,
tak jako ryba v pevných kleštích,
těžko skrývám nahotu.
.
Nahotu mých prázdných slov,
žádný smysl nemaje,
co opakují do nekončna,
že má mysl stůna je.